Foto

Kapela začala vznikat těsně po sametové revoluci, začátkem roku 1990. Již koncem roku byla sestava pohromadě, ale chyběla basačka. Prvními členkami byly Jana Lorberová (el. kytara, zpěv), která se rozhodla kapelu založit navzdory svému předchozímu přesvědčení, že to nikdy nemůže fungovat…:o), dále Monika Faiglová (bicí) a Sabina Grenzlová (zpěv). Holky zkoušely ve starém žižkovském domě v Orebitské ulici, v bývalé pionýrské klubovně, kterou jim půjčovala jedna známá. „Stárnoucí“ pionýři ve věku kolem 15 let byli jejich prvními diváky - chodili tam okukovat a taky pomáhali s budováním zkušebny. Z celého okolí pilně snášeli papírové obaly z vajíček, kterými otloukali proti hluku zdi, pomáhali tahat do druhého suterénu aparaturu a stali se jakýmisi prvními maskoty a diváky kapely. Název vznikl po několikadenním přemýšlení a vybírání z několika vytipovaných názvů. Vymyslela ho Monika, která „střelila“ od boku první, co jí napadlo, aby taky přispěla do seznamu jmen… Název byl jednomyslně přijat. Kapela zkoušela repertoár, který tvořila Jana. Mezitím marně sháněla baskytaristku.

Posléze se ozvala jedna - později kultovní osoba Ester - Martina Pařezová. Volala a měla strašnou chuť hrát. Na první zkoušku přišla s otlučenou španělkou svého bratra. Basu neměla a hrát taky neuměla. Bylo jí 18 let. Ale měla to hlavní - chtěla strašně moc hrát. Na další zkoušku už přišla s basou, kterou si někde půjčila, a mezitím se naučila sama basovou linku do několik písniček. Vypadalo to slibně, ale těch zkoušek, na které přišla, nebylo mnoho. Osud jí odvál do západního Německa k jejímu příbuznému, takže s ní kapela do budoucna víceméně přestala počítat. O to víc začala shánět opět basistku. Nikde ovšem žádná nebyla, a drobné epizodky se zkoušením občasných zájemkyň sloužily spíše k obveselení kapely.

Jednoho dne ale nastal zlom. Zavolala Martina, že se vrátila do Prahy. Přišla, přinesla si zbrusu novou baskytaru. Iniciativně se naučila také celý repertoár, který si předtím odvezla sebou na kazetě. Místo nadšenkyně, která chtěla hrát, se kapele vrátila po několika měsících hotová basačka. Toto se stalo někdy koncem roku 1990 a kapela měla konečně plnou sestavu.

Sestava byla, problémy však taky. První selhala zpěvačka. Nezpívala nejhůř, ale parta si nějak spolu „nesedla“. Sabina odešla a nahradila jí velmi dobrá zpěvačka s rockově zabarveným hlasem, kterou Jana objevila o několik měsíců dříve na konkurzu zpěvaček skupiny Panika. Zpěvačka se jmenovala Hanka Procházková. Perfektní rockový hlas připomínající „hybrida“ Věry Špinarové a Jany Robbové dal tvrdému rocku, který holky hrály, ten správný šmrnc. Během krátké chvíle, necelých dvou měsíců, skupina nazkoušela repertoár. První datum koncertu již bylo známo. Sice je už těžké vzpomenout, kdy že to bylo :o), ale důležité je, že to bylo v Rudné u Prahy se skupinou Direct. Vznikl krátce poté kamarádský vztah, a kapela se přemístila právě do Rudné, kde začala zkoušet ve zkušebně Directu. Ještě se však ke koncertu vrátíme - asi tři dny před plánovaným vystoupením zpěvačka z kapely, pro přemírů svých osobních problémů, nesoucích sebou jako průvodní jev nepříliš velkou spolehlivost, odešla. Rušit kšeft holky nechtěly a tak ten první a pak ještě hezkých pár měsíců i následující zpívala Jana. Do té doby, než do zpěvu natlačila Martinu. A ta taky byla zpívající basistkou, s metr dlouhými vlasy, na kterou si jistě mnohý rockový fanoušek vzpomene...

…Ester rozšiřovala průběžně řadu svých spřátelených kapel, které ji zvaly na společná vystoupení. Postupně se z menších akcí dostávala na akce, kde „byla vidět“. Jak rostly požadavky na repertoár a na spolehlivost, sestava se průběžně měnila. Později vznikl nápad přibrat druhou kytaru a protože jediná kytaristka, o které se tehdy vědělo, hrála už v Lorettě, Ester sáhly i za hranice vlasti. Pomocí inzerátu objevily bulharskou kytaristku Sněžanu Ivanovu, se kterou si sice vzájemně nerozumněly ani slovo, takže po hudebí stránce komunikovaly pomocí kazet, ale která v kapele setrvala delší dobu. Za podstatnou změnu sestavy pak lze označit příchod bubenice Martiny Porkertové, která jako jediná z „holčičích“ adeptek dokázala písničky naživo pořádně zahrát. V kapele se objevilo i mnoho dalších adeptek, převážně pak na zpěv. Zpěvačkou Ester se však po několika nezdařilých konkurzech stala natrvalo Martina Pařezová, neboť konkurzy, ve kterých se objevilo okolo 70ti zájemkyň, nepřinesly kýžený výsledek. Kapela hledala totiž ani ne tak perfektní hlas, jako frontmanku, zpěvačku která dokáže zpívat s nějakým výrazem, vykazuje spolehlivost a odpovědný přístup a zapadne jako člověk. Tady šlo o to naskočit do rozjetého vlaku, vzít repertoár tak jak je, dát mu svůj vlastní „ksicht“, neprudit a přitom se na podiu nesesypat z věštího počtu lidí pod sebou, které na akcích, na kterých Ester měla možnost hrát, z převážné části bylo. To se nestalo a tak zpívání bohužel (nebo vlastně bohudík) zůstalo už napořád Martině…

Ester hrála často na různých akcích, na většině tehdy rodících se festivalů a festiválků. Mimo jiné se objevila na „mamutím“ Rockovém maratónu ve Starém Kolíně. Hrála s mnoha kapelami, ze známých namátkou jmenujme například Kabát, Törr, Arakain, Citron a mnoho dalších. Zúčastnila se také soutěže pořádané časopisem Filip pro –náctileté pod názvem Zlatý Ambrož, ve které se umístila na 4. místě se skladbou Prázdno dnů ... Což bylo vzhledem ke tvrdému stylu, který hrála, dost zajímavé umístění…

Kapela měla ambice hrát stále lépe a zároveň s tím rostla současně potřeba měnit své spoluhráčky… Několik kamarádských vztahů tak vzalo notně za své, neboť přátelství šlo stranou záměru lépe hrát. Po odchodu Martiny Porkertové, která začala mít potřebu autorsky se více realizovat a uplácat (naštěstí) další dívčí kapelu (a tak odešla s jednou z bývalých adeptek na kytaristku Ester, věčně „vysmáté“ Lucky Řezankové, založit později známé Ksichties… ), už kapela ani neměla chuť bubenici hledat a za sebe posadila na praktikábl chlapa. Kapela tak skočila o notný kus co do interpretace svých skladeb výš, neboť získala slušný a šlapavý „spodek“… Kapela sice hrála líp, ale mělo to jednu vadu. Už to nebyly „jen holky“. A jako většina kapel postupně začala vyčichat, až usnula svým věčným spánkem…

Skupinu postihl vcelku smutný osud většiny ostatních. Ačkoliv se snažila jak mohla, měla svého času ambice i vcelku slibný start, nikdo jí nikdy nic nevydal. Proto také vznikl nápad vytvořit alespoň tyto stránky, kde je možné poslechnout si alespoň některé její skladby…

…Ester hrála za svého působení zhruba do konce roku 1994 v mnoha sestavách, za účasti mnoha osob. Za pilíře kapely lze považovat dvojici Janu Henychovou a Martinu Pařezovou. Kapela ke konci svého působení hrála v sestavě převážně ve třech, s tím že za bicí usedl muž. První prolomil ledy bubeník Michael Henych, později po delší nečinnosti kapely usedl za bicí Franta Vadlejch, který byl ke konci působení Ester nahrazen Petrem Divišem. V „pomužnělé“ sestavě se objevil ke konci také kytarista Jiří Špalek. Za připomenutí stojí, že v sestavě se jepičím životem objevili kytaristka Jarka Vinklerová, bubeník Lukáš Doksanský, bubenice Káťa Kroužecká nebo zpěvačka Ivana Müllerová.

Jako nejpodstatnější „woman“ party lze označit v éře Ester následující seskupení:

1. Jana Lorberová-Henychová (zpěv, el. kytara), Martina Pařezová-Divišová (baskytara), Sněžana Ivanova (el. kytara), Monika Faiglová (bicí)

2. Martina Pařezová (zpěv, baskytara), Jana Lorberová (el. kytara, vocal), Martina Porkertová (bicí)

DEMO:

1991
Paní „X“, Rozchod, Metalový valčík

1991
Elixír, Prázdno dnů, Kytka k svátku, Bludička, Čachtická paní, V zajetí pověr, Ohnivej trůn, Přízraky

1994
Ester, Noční můra, Tvých osmnáct, Ďábel, Kráska a netvor, Funus podlejch skutků

VIDEO:

Dochovaly se pouze tyto nahrávky:

1. Záznam z TV - Zlatý Ambrož (soutěžní píseň "Prázdno dnů")

2. Záznam dvou písní z koncertu v Hartmanicích u Poličky z 5. 10. 1991

3. Záznam koncertu v Hlinsku z 21. 12. 1991

4. Záznam části koncertu - Praha, KD železničářů

Veškeré audio a video záznamy nejsou volně šířitelné.

ESTER se zásadně odmítala jakkoliv natáčet na video i audio. Pokud vlastní někdo pirátskou nahrávku, prosím zkontaktujte mě na adrese jana@henych.com :-)

Dále mi dovolte, abych jako ta, kdož tuto holčičí kapelu, která upadla již v zapomnění, založila,

napsala následující...

Poděkování

patří všem, kteří ESTER za její existence pomáhali.

Marice Stehlíkové ze žižkovské zkušebny v Orebitské ulici za vyhození pionýrů z klubovny, abychom měly kde zkoušet, klukům z Rudné u Prahy (Kraken - Martin Kožiak a bubeník "Vodka")a jejich kapely Direct za první kšeft, Jarce a Janě Vinklerovým za půjčení heavymetalových doplňků na prvním koncertu v Rudné, místnímu KD za to, že měli v nabídce aspoň griotku. Karlovi Froncovi za průběžnou pomoc (učení bubenic, půjčování zkušebny, věnování prostěradla které viselo na Zlatém Ambroži v televizi s nápisem ESTER, za nacvičování podiové show, kterou jsme s Martinou Pařezovou kompletně zkazily). Randymu Rotterovi z Dr. Triceratopsu za logo a tu srandovní kreslenou postavičku, co vypadala jako Martina. Tondovi Rauerovi a celé partě Brianu za mnohaleté půjčování zkušebny a aparátu a za pomoc s demáčema. Kuřeti za první demo a Láďovi Vackovi za doprovodnou kulisu v podobě povídání pohádek o medvědech v Klecanech, a též za průběžnou několikaletou podporu. Rudovi Rožďalovskému za postavení osmistovky a za podporu hrajícím holkám. Všem zpěvačkám, co s náma chtěly zpívat a nešlo jim to nebo nám utekly (aby mohla zpívat Martina), Martině za to, že se vrátila z Německa zpátky. Martině Porkertové za její spolehlivé příchody, protože díky obavám z jejích zamračených obličejů jsme chodily na zkoušky s druhou Martinou jen o půl hodiny později. Klukům z Melicharové zkušebny v Praze 8, klukům z krámu vedle za růžové skákající "Koulíky", partnerovi první bubenice Moniky Faiglové - Martinovi Svobodovi za půjčování auta v půjčovnách a za nervy když nám dělal prvního dopravce. Robertovi Porkertovi za sehnání prvních dobrejch kšeftů. Neznámému starému neškodnému muži ze zahradního domku v širém poli, který nám nalil chlast a uvařil kafe, když v příšernym chcáči u půjčeného auta upadlo kolo, a půjčil Martinovi zpuchřelé nářadí. Dopravci Smejkalovi za to, že se jeho auto nerozpadlo a za to, že nás bránil před velikonočními fanoušky tím, že s námi po několika pivech v sobě statečně ujel. Kamarádům z chrudimské MANON a přidružených TORZO, STB a MALÉ PLÍCE za to, že jako jedni z mála nám v úplných začátcích nabídli hodně společného hraní, ačkoliv jsme to neuměly a oni jo. Z téže party Tomášovi Halákovi a Vencovi Pecinovi za půjčování kytar, u kterých jsem jim pořád svou dvojkou krokodýlem přervávala struny, Pavlovi Zbořilovi za panáky a zkušebnu v Praze u Standy s Arií, Sašovi Langrovi za půjčování všech možných kytar a funkci anděla strážného ;-), Pavlovi Janouškovi za to, že se naučil zcela sám náš repertoár a bez zkoušky s náma odehrál nějaký kšefty, Jirkovi Sokolovi za dobrou organizaci, dotování alkoholickými nápoji, tahání ze sněhu a vysvětlení pojmu smlouva, živnosťák a agentura. Josefovi IX. zato, že nám ukázal vinný sklípek, za makrobiotický koláčky a za to, že celou spolupráci spískal... A kapele DOMINO (později přešli v JOHN DOVANNI) za to, že si kdysi vybrali jako jednoho z adeptů na bicí právě Pepu. Nejvěrnějšímu fanouškovi Fidovi, bratrům Šlégrům, Milanovi Lágrovi a Metouškovi z Vrbatova Kostelce, díky kterému jsme pojmenovaly fanzin Metoušek, za podporu na koncertech, Fidovi za fotky, kde nemám hlavu, ale jinak mi to tam docela sluší. Nejmenovaným dvěma institucím v centru Prahy za pravidelné dodávky barvy do nové kopírky za účelem tisku plakátů a samolepek. :-) Bratrovi Martiny Milanovi Pařezovi z Detromu za to, že ségře ukázal prvně pár heavymetalových fint. Veronice z Lochness za kytarovou školu ("takhle to chytíš a něco tam hraješ to je jedno co a čim rychlejc tim líp"). Michalovi Křížovi za první zkušebnu a za to, že mi ukázal, jak se místo kotlíku drží trojprsťák a půjčil mi na dva dny domů Diamantku, Richardovi Heroutovi za to, že mě naučil dusit pravačkou, oběma za trioly, šestnáctky a kobyly a Jardovi Křížovi za metronom, čímž ze mě vznikla heavymetalová kytaristka. Michalovi Křížovi ještě za to, že mě seznámil s Jarkou a Janou Vinklerovými. Věře Tejkalové z Radotína za to, že mě seznámila s mým životním partnerem a zároveň byla první holkou, kterou jsem viděla hrát na elektrickou kytaru, čímž mi tím vpravila do hlavy myšlenku, že mohu zahodit klávesy a zkusit stát na podiu vpředu. Pepovi Kačírkovi za to, že mě vyhodil z VÁLCOVNY PLECHU od držení klávesových kylíček, čimž jsem si založila kapelu svou a lepší, metalovou... :-) Lijáku a bouřce v lese poblíž Hněvšína, ve kterém jsem konturkou na tramvajové jízdenky složila bez kytary a otextovala zásadní píseň "Elixír". Lochnesskám a Lorettě za to, že se posléze rozpadly, a Panice za to, že nehrála bigbít, čímž nám odpadla prakticky veškerá konkurence. Všem vydavatelstvím za to, že nám nikdo nic nevydal, čímž se naše písničky dochovaly v původním záměru a žádný pseudoproducent nám z toho nevyrobil popovou sračku. Hořovicím za to, že sem dotáhly Kramera, vexlákům za bony a Tuzexu za Celestiony (čti "selejšny"), Panoramě za bednu, Švadlence za kanavu a Řempu za koženku, chemoprén padesátku a ucho s kolečkama. Mýmu hodnýmu šéfovi (radši nejmenovat), že mi sehnal jinou práci a pak mě po mým úporným překecávání fakt vyhodil, abych dostala odstupný 5 platů a mohla si koupit pořádnou kytaru s originál Floydem, Pepovi Vojtkovi za to, že tenkrát, když si Martina zapomněla v Praze zásadní papírek s adresou kam jet a neexistovaly mobily, na tom mostě před Teplicema v mrazu neumrznul, čímž zachránil budoucí celorepublikově známý Kabát. Heleně Aulické zvané Ludvajs za trvalou celoesterčí podporu. Redaktorům IljoviKučerovi ml,, Petrovi Korálovi, Jardovi Špulákovi a duu Šída/Slezák za průběžnou podporu v tisku. Kamarádovi Ilji Kučery - Radomírovi Šofrovi, za to, že s náma jel jednou s Iljou pařit do Hlinska (chlapi,máme to zvěčněný na videu!) a že na Obvodním úřadě Praha 1 jako šéf odboru kultury vedle v kanceláři poslouchal naši pomatenou heavymetalovou tvorbu. Bubeníkům Lukáši Doksanskému, Michaelovi Henychovi, Frantovi Vadlejchovi a Petrovi Divišovi, a dále kytaristovi Jirkovi Špalkovi, že se nestyděli se za to, že hrajou s holkama. Všem kapelám co nás braly ke hraní sebou napůl. Všem holkám co kdy v ESTER hrály za statečnost. Všem lidem co nám fandili a všem muzikantům, co nás brali ke společnýmu hraní a nevofrňovaly se nad holkama.... A závěrem patří můj největší dík mému životnímu partnerovi Petrovi Henychovi za to, že nám seřizoval nástroje, hlídal a dělal nahrávky, a přitom nám nekecal nikdy do muziky :-)

Věřím, že mi jistě odpustí Ti, na které jsem zapomněla, a mé bývalé spoluhráčky, pokud k těmto stránkám naleznou cestu, mi pomohou jmenovat další kamarády, kteří na toto místo patří...

Jana Henychová